Ivo Kubíček - kapelník, bicí
K hudbě jsem se dostal už v osmi letech. Mým prvním nástrojem byly klávesy, na které mě vyučoval pan Doleček. Po nějaké době jsem zjistil, že klávesy nebudou tím nástrojem, který hledám. Zalíbila se mi hra na kytaru, na kterou mě vyučoval můj otec, abych po čase mohl vstoupit do kapely NOA. Myslel jsem, že budu kytaristou a zpěvákem, ale jelikož jsem věděl, že hrát na bubny by mě bavilo, tak jsem to zkusil a u svého snu jsem zůstal. Ve všem děkuju kapele NOA za příležitost.
Hanka Kubíčková Petříková - zpěv
Jak jsem přišla k muzice? Byl to táta, tatínek, který nám dětem zpíval od útlého dětství a hrál na kytaru, cokoliv jsme si přáli, no a já zpívala až se hory zelenaly, sem tam i nějaké to divadélko, což máme také v rodině, a když jsme se sešly u táboráku, jak s vodáckou rodinou mého táty a nebo babičkou na chatě, tak to bylo něco pro mě a mám pěkné vzpomínky. Jako holka jsem chodila do sboru Slavík, a také do pěvecko-tanečního kroužku Moraváček, kde jsem zastupovala druhý hlas. Moc ráda jsem zpívala a zatoužila jsem se doprovázet sama, a tak jsem začala chodit na hodiny akustické kytary, dnes si uvědomuji, že bych měla zase hrát a začít se kytaře znovu věnovat. A být zpěvačkou, jako takovou, to snad ve mne vzbudila kapela mého strýce Šáry z Raškova, byli to Fulsáci (Fools), jéé, jak já se na ně vždycky těšila a toužila si s nimi zazpívat, až se mi to podařilo v kulturním domě v Bohdíkově. A léta míjela, až jsem potkala kapelníka Pepu, kde jinde než v Bohdíkově, no a časem jsem se stala nejen členkou kapely NOA, jak se to všechno přihodilo Vám nepovím, ale 4.3.2009 se nám s Pepou narodila dceruška Johanka, která bude jednou zpívat a hrát se svým bráškou Ivoškem, jelikož oba mají neuvěřitelné nadání a smysl pro muziku… a taky někdo musí následovat a pokračovat ve staré dobré Olšance, rodinné kapele NOA.
Josef Kubíček - kytara, zpěv
Co se týče mé osoby, tak mé první nezbedné pokusy s muzikou začaly, když mi můj děd Antonín Kubíček vložil do rukou housle. Hra na housle šla velice dobře, po přehrání školy Piláta jsem byl pochválen, ale bohužel jsem propadnul, jelikož děd byl liberární a sdělil mi, že přichází nový žák Petr Kvapilík alias Jim. S Jimem jsme opět přehráli celou školu Piláta obsahující etudy a v následujících letech jsme propadli oba a to kvůli nově přicházejícím žákům jmenovitě, Petr Drexler, Pavel Snášel atd. Tím skončila moje kariéra na housle. Dále jsem pokračoval ve hře na klavír, kdy jsem dojížděl do tehdy ještě oddělené obce Olšany do učení k panu Leo Klimšovi. Tento skvělý učitel měl se mnou velkou trpělivost a přes moje šumaření, které mi vydrželo až do teď, se mi snažil vštěpovat náznaky klasické hudby. Všemu tomuto snažení, kdy jsem ještě, jelikož to bylo nutné, vypomáhal místním orchestrům Klášteranka ve hře na trumpetu na pohřbech, udělal přítrž až zmíněný kapelník Jan Kubíček. Jelikož jeho kytarista Dan Haltmar vystudoval jako lékař obor gynekolie, musel ukončit působení v kapele Olšanka. Tehdy, asi v patnácti letech, jsem se poprvé seznámil nástrojem, kterému všichni ostatní říkají kytara. Můj strýc mi dovezl krásnou červenou kytaru Jolana a zesilovač i s bednou značky Regent a sdělil mi, že na plesové sezóně, která byla od data doručení kytary i s celým aparátem vzdálena tři a půl měsíce, již budu hrát já, neboť gynekolog Dan již měl v té době mnoho práce. Od té doby jsem zastával post strýcového kytaristy, kdy můj strýc mi uděloval rytmus, kterého se do dnes nemohu zbavit. Proto děkuji všem dlaším osvíceným kytaristům, kde mohu jmenovat Zdeňka Žouželku a další vlivy, které působili na můj širší rozhled a vnímání muziky. Dále pak varhaníka pana Dolečka, který mě fascinoval větou, že ať byl kapelník jakákoliv P..., vždycky ho respektoval, jsem v sobě našel zbytky sil, se kterými hodlám pokračovat a snažit se důstojně vést kapelu NOA. Nedávno jsem ze svých beder sejmul tíži kapelnictví a předal žezlo synovi.
Zdeněk Přikryl - kytara, zpěv
Narodil jsem se v Šumperku 30. den v měsíci ve znamení vah v roce kohouta. Ke kytaře a zpěvu jsem se dostal v projektu Emit Flesti, který jsme založili s bubeníkem Honzou Sedláčkem po té, co jsme se spolu skamarádili na školním výletě na Pastvinách. Přizvali jsme k sobě mého bráchu Ivoše a kapela byla na světě. Zkoušeli jsme v prostorách domečku šumperského gymnázia, kam jsme s Honzou chodili. Neměli jsme žádné vybavení a jako chudí studenti, jsme v neděli ráno před zkouškami za poslední dvacetikorunu, která nám po víkendu zbyla, chodili do Grandu na dvacet deka hnáckého salátu se třema rohlíkama. Hraní nás bavilo a proto jsme si časem v naší garáži udělali malou zkušebnu, tu jsme vybavili starým nábytkem a od pana Maxe jsme koupili powermix a dvě beny. Sousedům sice do teď nenesou slepice, ale ve zkušebně jsme strávili několik let. To už se naše kapela jmenovala Regres a hráli v ní jiní nadšenci. Jmenovitě postupně bubeníci Karek Petr a Radek Diviš, basáci Ondra Barnat, Petr Chrobák a Martin Stíbal a kytarista Honza Cábel. Skládali jsme vlastní písničky, ale po té, co bratr již po několikáté odjel do zahraničí, neměl již nikdo sílu dál pokračovat. Asi v roce 2007 jsme se domlouvali s Pepou Kubíčkem na společné spolupráci v kapele NOA, které v té době chyběla jedna kytara, ale protože jsem měl ještě Regres, začal jsem učit a k tomu zároveň dodělával na vysoké v Brně informatiku, nenašel jsem čas a na kapelu NOA jsem chodil aspoň pařit. Situace se změnila a v červenci roku 2008 jsem volal Pepovi, že mám čas i chuť se muzice tohoto typu věnovat, a protože místo kytary bylo ještě volné, dohodli jsme se. Chtěl bych touto cestou ještě poděkovat Hance Hrůzkové a Alexu Rothovi, ke kterým jsem společně s bráchou a Zdenkem Valentou chodil na zpěv a Martinu Strachotovi, který mě naučil držet rockově trsátko, dal pár hodin na kytaru a tím mi všichni jmenovaní ukázali další směr. Moje záliby jsou hlavně hudba a sport. V současnosti poslouchám hlavně tvrdší hudební frakci, ale nepohrdnu ničím, co má melodii a nápad. Mé oblíbené kapely jsou hlavně Scanner, HammerFall, Čechomor. Dalšími metalovými skvosty mě zásobuje kamarád Roman, takže když nemám co poslochat, domluvíme se u piva a on mi něco doporučí. Kdybych měl jmenovat nějaké hudební vzory, pak bych zmínil jména jako Andi Deris, Joacim Cans, Kirk Hammet, Lemmy Kilmister a Kamil Střihavka.
Vybavení: Kytara Cort EVL Z6 BKMS, hlava Mesa Boogie Mark V, Dunlop CryBaby WAH, Electro-harmonix Memory Boy
Lukáš Fabiánek - klávesy
Moje aktivní hudební činnost začala roku 1996 v den mých 8. narozenin. V ten den jsem se s pomocí rodiny přihlásil na hudební hodiny k panu UČITELI Kunštáckému. Ten se mi ze začátku pokoušel pomocí dvou bubínků narvat do hlavy různé doby a rytmy. Po usilovném snažení se mu to nakonec podařilo a mohl jsem konečně postoupit k již vytouženým varhanům. V hodinách hraní na varhany se mě pokoušel vštěpovat do hlavy různé etudy a menuety se slovy: "Takhle musel začínat každý, i největší muzikanti. Rozšíří to tvoje schopnosti." A já, i když mě to moc nebavilo, poslechnul. A časem jsem tomu přišel dokonce i na chuť. Samozřejmě jsme nehráli jenom vážnou hudbu. Hráli jsme i různé známé písně, které jsme pak jako varhaní sbor hráli na Vánočních koncertech apod.
Po usilovném snažení, co se mnou pan Kunštácký měl, odešel do důchdu a přestěhoval se zpátky do Zábřeha odkud pocházel. S nabranými počátečními znalostmi jsem se pokoušel od svých 14 let zdokonalovat své zkušenosti sám. Pokoušel jsem se sehnat nějakou kapelu, jedno jakou, abych mohl dál rozvíjet své schopnosti. Párkrát se mi podařilo zahrát si ve složení: varhany, harmonika a ozembouch různé country písně.
Roku 2005 se mi zalíbila kapela Nová Olšanka. Rok na to jsem se v Jakubovicích na pochovávání basy seznámil s jejím kapelníkem Pepou Kubíčkem, který si na mě vzal kontakt. Čekal jsem další dlouhý rok. Už jsem skoro přestal doufat. Ale v létě roku 2007 jsem dostal telefonát, který splnil můj sen klávesáka. Byl jsem pozván na zkušebnu kapely NOA a po zdárném přezkoušení požádán, jestli bych s nimi nemohl hrát. Měsíc na to už jsem si v Hrabenově na karnevale zahrál s kapelou pár prvních písní.
Chtěl bych tímto také poděkovat již zmíněnému mistrovi panu Kunštáckému, který měl se mnou tolik trpělivosti a naučil mě muzice. Také své rodině za její podporu. A hlavně kapele NOA, která mi dala tu šanci hrát po boku vynikajících muzikantů.
Vzor: Tuomas Holopainen ( Nightwish )
Vybavení: Profesional aranger KORG PA 50, Workstation KORG TR
Petr Jim Kvapilík - baskytara
S kapelníkem Pepou se známe už od mládí. V kapele NOA znovu hraji od roku 2012.
Josef Kutal - zvuk
Luděk Rýznar - baskytara
Zdeněk Chládek- zvuk
.